|
|
Realitní a související judikatura
Dvořák, Miroslav ; Valdhans,, Jiří (oponent) ; Telec, Ivo (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce je zmapovat rozhodovací praxi soudů v oblasti realitní a související praxe. Judikáty jsou uspořádány do logických celků, přičemž byla sledována snaha vytvořit ucelený a co možno nejkomplexnější přehled o postojích soudů k jednotlivým právním otázkám realitní praxe a přitom definovat nejčastější příčiny a předměty sporů. Autor v této diplomové práci na rozhodnutích Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, případně nálezech Ústavního soudu objasňuje postoje justice k základním principům realitního zprostředkování a realitní činnosti jako celku, jakož i k souvisejícím právním otázkám se zvláštním zřetelem ke smlouvám, které jsou v realitní praxi uzavírány, a to zejména smlouvě zprostředkovatelské a smlouvám zprostředkovávaným. Důvodem výběru a zpracování tohoto tématu je fakt, že na trhu dosud chybí komplexní vypracování tohoto typu judikatury, ačkoli dosud přetrvávají nejasnosti jak v legislativě, která realitní činnost upravuje, tak i v koncepci řešení realitních případů a z toho plynoucích typických smluvně závazkových vztahů účastníků realitního trhu. Po zmapování a podrobné analýze zpracovaných soudních rozhodnutí autor dochází k závěru, že v některých oblastech realitní praxe již došlo k ustálení judikatury a tato se tak stává zpětně použitelnou pro praxi. Stále však přetrvávají soudy dosud neřešené právní otázky nebo dokonce protichůdná soudní rozhodnutí a to i ve zcela zásadní a principielní problematice realitní činnosti. Částečně je to způsobeno tím, že realitní trh je přeci jen poměrně mladým obchodním odvětvím a částečně i chybějící nebo nevhodnou právní úpravou realitní činnosti, jejíž součástí je i realitní zprostředkování.
|
|
|
Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 212 trestního zákoníku
Votava, Petr ; Vokoun, Rudolf (vedoucí práce) ; Bohuslav, Lukáš (oponent)
VIII. Abstrakt Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 211 trestního zakoníku Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., obsahuje trestný čin podvodu (§ 209) a zvláštní případy pojistného (§ 210 TZ), úvěrového (§ 211TZ) a dotačního podvodu (§ 212) - tedy celkem čtyři samostatné trestné činy zabývající se podvodnou delikvencí. Autor se v diplomové práci zabývá charakteristikou podvodových skutkových podstat. Trestný čin Podvodu dle § 209 TZ je poruchovým trestným činem, zatímco jeho zvláštní formy vykazují znaky předčasně dokonaného trestného činu (přípravy). Trestní odpovědnost pachatele za zvláštní podvody je tedy širší, než trestní odpovědnost za podvod obecný. Součástí diplomové práce je i rozbor judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. Analýzou sledované judikatury Nejvyššího soudu autor dochází k závěru, že trestní odpovědnost osoby, která podá pod smyšlenou záminkou žalobní návrh na zaplacení fingovaného dluhu, je pokusem trestného činu podvodu. Rozdíl mezi zvláštním druhem podvodu (pojistným, úvěrovým nebo dotačním dle § 210 až § 212 TZ) a obecným Podvodem dle § 209 TZ je patrný i v rovině dokazování. Zavinění u klasického podvodu musí zahrnovat úmysl ke způsobení škody, úmysl neoprávněně se obohatit a obsahovat i příčinnou souvislost mezi...
|
|
|
Co je závazné ze soudního rozhodnutí? (česko-anglické srovnání)
Novák, Luděk ; Kühn, Zdeněk (vedoucí práce) ; Tryzna, Jan (oponent)
Shrnutí Cílem mé práce je odpovědět na otázku, co je závazné ze soudního roz hodnutí v česko-anglickém srovnání. Zabývá se tedy otázkou závaznosti soudního rozhodnutí a tím, se kterou částí rozhodnutí se tato vlastnost váže v českém právu a v právu Anglie a Walesu. Prvotním impulsem byl fakt, že v rozhodnutích českých vrcholných soudů se poměrně často objevují ter míny pocházející z common law systémů. Proto se snažím srovnat v obecné rovině postavení judikatury v kontinentálním typu právní kultury a v com mon law a následně pak konkrétněji v České republice a Anglii a Walesu. Diplomovou práci tvoří osm kapitol. Úvodní kapitola podává důvody výběru tématu, cíle a metody práce. Druhá kapitola se věnuje postavení juň dikatury na evropském kontinentu a člení se na dvě podkapitoly. První se zabývá dějinami postavení judikatury. Druhá podkapitola pak řeší význam a normativní účinky judikatury v současnosti. Třetí kapitola naproti tomu zkoumá postavení judikatury v anglickém common law a člení se také na dvě podkapitoly. První stručně popisuje důležité faktory a milníky v dějinách postavení judikatury a druhá se pak v obecnosti zabývá precedenční závazň ností. Čtvrtá kapitola pak srovnává poznatky z předchozích dvou kapitol a uvádí další rozdíly či podobnosti v postavení judikatury, společně s jejich...
|
|
|
Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 212 trestního zákoníku
Votava, Petr ; Vokoun, Rudolf (vedoucí práce) ; Bohuslav, Lukáš (oponent)
VIII. Abstrakt Trestný čin podvodu, pojistného, úvěrového a dotačního podvodu podle § 209 až 211 trestního zakoníku Trestní zákoník, zákon č. 40/2009 Sb., obsahuje trestný čin podvodu (§ 209) a zvláštní případy pojistného (§ 210 TZ), úvěrového (§ 211TZ) a dotačního podvodu (§ 212) - tedy celkem čtyři samostatné trestné činy zabývající se podvodnou delikvencí. Autor se v diplomové práci zabývá charakteristikou podvodových skutkových podstat. Trestný čin Podvodu dle § 209 TZ je poruchovým trestným činem, zatímco jeho zvláštní formy vykazují znaky předčasně dokonaného trestného činu (přípravy). Trestní odpovědnost pachatele za zvláštní podvody je tedy širší, než trestní odpovědnost za podvod obecný. Součástí diplomové práce je i rozbor judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. Analýzou sledované judikatury Nejvyššího soudu autor dochází k závěru, že trestní odpovědnost osoby, která podá pod smyšlenou záminkou žalobní návrh na zaplacení fingovaného dluhu, je pokusem trestného činu podvodu. Rozdíl mezi zvláštním druhem podvodu (pojistným, úvěrovým nebo dotačním dle § 210 až § 212 TZ) a obecným Podvodem dle § 209 TZ je patrný i v rovině dokazování. Zavinění u klasického podvodu musí zahrnovat úmysl ke způsobení škody, úmysl neoprávněně se obohatit a obsahovat i příčinnou souvislost mezi...
|
|
|
Realitní a související judikatura
Dvořák, Miroslav ; Valdhans,, Jiří (oponent) ; Telec, Ivo (vedoucí práce)
Cílem diplomové práce je zmapovat rozhodovací praxi soudů v oblasti realitní a související praxe. Judikáty jsou uspořádány do logických celků, přičemž byla sledována snaha vytvořit ucelený a co možno nejkomplexnější přehled o postojích soudů k jednotlivým právním otázkám realitní praxe a přitom definovat nejčastější příčiny a předměty sporů. Autor v této diplomové práci na rozhodnutích Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, případně nálezech Ústavního soudu objasňuje postoje justice k základním principům realitního zprostředkování a realitní činnosti jako celku, jakož i k souvisejícím právním otázkám se zvláštním zřetelem ke smlouvám, které jsou v realitní praxi uzavírány, a to zejména smlouvě zprostředkovatelské a smlouvám zprostředkovávaným. Důvodem výběru a zpracování tohoto tématu je fakt, že na trhu dosud chybí komplexní vypracování tohoto typu judikatury, ačkoli dosud přetrvávají nejasnosti jak v legislativě, která realitní činnost upravuje, tak i v koncepci řešení realitních případů a z toho plynoucích typických smluvně závazkových vztahů účastníků realitního trhu. Po zmapování a podrobné analýze zpracovaných soudních rozhodnutí autor dochází k závěru, že v některých oblastech realitní praxe již došlo k ustálení judikatury a tato se tak stává zpětně použitelnou pro praxi. Stále však přetrvávají soudy dosud neřešené právní otázky nebo dokonce protichůdná soudní rozhodnutí a to i ve zcela zásadní a principielní problematice realitní činnosti. Částečně je to způsobeno tím, že realitní trh je přeci jen poměrně mladým obchodním odvětvím a částečně i chybějící nebo nevhodnou právní úpravou realitní činnosti, jejíž součástí je i realitní zprostředkování.
|
|
|
Ochrana soukromí a anonymizace osobních údajů u repozitářů šedé literatury
Koščík, Michal
Aktuální trendy v judikatuře Evropského soudního dvora nasvědčují skutečnosti, že i osoba, která systematicky zpracovává dokumenty do repozitáře, může být zpracovatelem osobních údajů. Provozovatel repozitáře pak může čelit požadavkům na anonymizaci nebo odstraňování informací z metadat vedoucích k nalezení osobních údajů konkrétních osob. Cílem příspěvku je poskytnutí praktických instrukcí, jak postupovat v obdobných případech.
Plný text: idr-805_4 -  PDF
Prezentace: idr-805_1 - PDF; idr-805_2 - PDF
Videozáznam: idr-805_3 -  MP4
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.